Malajsie – asijské Švýcarsko

Na cestu do Malajsie jsem se těšil již dlouho. Po zkušenostech s českými charterovými letadly jsem dlouho vybíral leteckou společnost. Nakonec jsem si vybral Malaysia airlines,

které již několik let po sobě jsou držiteli ocenění za péči palubního personálu o cestující. A vybral jsem dobře!

Letěli jsem obrovským Boeingem 777, všude prostoru, každý měl své video a audio program + cca 10 počítačových her, personál neuvěřitelně ochotný a stále s úsměvem na rtech. Let byl fakt ALL INCLUSIVE, popili jsme vínko (v letadle po minulé zkušenosti s flekem červeného vína už piju jen bílé…), i nějaký panáček padl, jídlo vynikající i zmrzlinka byla. 11 hodin letu bez mezipřistání uběhlo v pohodlných a velkých sedačkách jako nic. Po přistání v Kuala Lumpur se personál letadla seřadil do špalíru a každému cestujícímu každý z nich zvlášť poděkoval. Jsou milí.

Asii mám moc rád, ale Kuala Lumpur snad ani Asie není. Letiště je super moderní, uprostřed terminálu deštný prales, mezi terminály jezdí bezplatný vláček, vše lesklý mramor, kov, sklo. Bohatství ze všeho úplně odkapáva, jako ropa, která je toho příčinou. Z letiště můžete jet do centra Kuala Lumpur expresem 75 km za 28 min a cca 180,-Kč jedna cesta.

Malajci si nežijí nijak špatně: neplatí daně, do důchodu chodí ženy ve 46, muži až v 56 letech, důchod mají 70% posledního platu. Navíc zaměstnavatel povinně platí z každé výplaty 11% na soukromý účet důchodový, na který zaměstanec může sáhnout až v penzi. Je to hodně podobné jako nám připravuje naše starostlivá vláda, že?

Co mne ale nejvíc překvapilo byla čistota, všude i na ulicích neuvěřitelné čisto, žádné smetí, papírky, nedopalky…

Teplotu 35 stupňů a vyšší vlhkost jsem předpokládal.

Po hlavním městě se můžete pohybovat pěšky, taxíky nebo tzv. monorailem – dráhou, která je nad silnicí a jezdí po ní vlak na magnetickém polštáři. Na naše poměry je neuvěřitelně drahý, cca 7,-Kč jízda.

Konečně jsme u Twin Towers Petronas – snad nejznámější dominanty Kuala Lumpur. Výška je neuvěřitelná, ale co mně dostalo, celé je to z nerezu!! Vnitřek i venek jen nerez a sklo! Hned jsem se pídíl po možnosti prohlídky. V suterénu je možné objednat prohlídku zdarma, dají vám lístek s časem prohlídky, já to měl za 2 hodiny. Tak jsem vyrazil ven a obhlížel a fotil další mrakodrapy, které tam rostou jako houby po dešti.

Nastal čas a tak jsem se vrátil zpět do Petronasu, po prohlídce přísnější než na letišti vstupujeme do výtahu a ten nás neslyšně unáší do 40 patra, ke známým lávkám, kde je možné obdivovat krásy Kala Lumpur z výšky.

Je to neuvěřitelné před 100 lety tu byla jen džungle a dnes…

Další zastávkou byla TV věž, s rychlovýtahem, kdy při tom fofru,jakým jede mně zalehly uši. Nahoře je panoramatická vyhlídka a restaurace. Odtud je celé město jako na dlani, stojí to určitě za to!

Dva dny utekly couráním po městě, a ráno odletáme na ostrov Langkawi, údajně nejhezčí malajský ostrov na straně do Indického oceánu.

Už letadle před přistáním na Langkawi vidím z letadla pěkné pláže … Jo ostrov je to moc pěkný, na relax jako stvořený. Ubytováváme se, vyrážíme se koupat, a odpočívat, abychom byli čerství večer do knihovny. Jo to musím vysvětlit, tak tedy:

Přijede televize za bačou, že by s ním jako chtěli natočit rozhovor pro dětské vysílání. Tak mu režisír říká, normálně nám řekněte , co od rána děláte, aby měli děti představu o životě, jakým tu v horách žijete. Bačo dobrá, klapka, jedem!

A bača začne: ráno vstanu, dám si jednu slivovici, no a pak ještě do druhé nohy, že jo, posnídám špek a aby mi nebylo blbě, dám si slivovici. Pak jdu a vyženu ovce na horu. To se člověk zadýchá a tak na rozproudění krve si dám slivovici… STOP křičí režisér, to je dětský pořad, a vy za půl hodiny už máte v sobě 4 slivovice! To nemůžu vysílat! Heleďte tak řekněte místo slivovice něco jiného, jo? Rozumíte? Bača přikyvuje a tak začnou točit znovu, klapka, jedem.

A bača opět spustí: Ráno vstanu, přečtu si knížku, no a pak ještě jednu, že jo, posnídám špek a aby mi nebylo blbě, přečtu si další knížku. Pak jdu a vyženu ovce na horu. To se člověk zadýchá a tak abych si odpočnul si přečtu další knížku. Během dne pak ještě přečtu tak 4-5 knížek. No navečer pak seženu ovce zpátky a jdeme s kamarády do knihovny. Tam čteme, dokud nás nevyhodí, ale pak jdeme k Jožkovi, on má vlastní tiskárnu….

Tak tedy proto knihovna..?

Po pár dnech nás lenošení přestává bavit, tak vyrážíme lanovkou na vrchol nejvyšší hory Langkawi, do výšky 709 m.n.m. Nějakou lanovkou už jsem jel, ale tohle jsem ještě nazažil, závarečná část stoupání je be podpěr, lano slušně prověšený, docela hukot. Fakt dost hustý.

Na vrcholu jsou vyhlídkové terasy, krásně vidíte celý ostrov kolem dokola. Moc pěkný.

Berem taxi a jezdíme po ostrově, za 3 hodiny po nás chce cca 600,-Kč v přepočtu samozřejmě, platí se tu malajskými ringity.

Na další den si bookojeme lodní výlet spojený s krmením mořských orlů a koupáním ve sladkovodním jezeře.

Ráno nás na pláži čeká bárka, ale závěsný motor svými rozměry budí respekt. Nasedáme a hned dostáváme záchrané vesty. Jizda je rychlá, ale v pohodě. První zastávka je na opuštěném ostrově s bílou pláží a restaurací.

Poleháváme, koupeme se a čteme knížky. Ani se nám už nechce jet dál, ale průvodce je mile nekompromisní. Tož nasedáme a jedem krmit orly. Po cvhilce jízdy vjíždíme do zátoky, kde jsou samé mangrovy, ukazují nám jak na vodě plují semena mangrovů. Pak naházeli nějaké krmení do vody a za chvilku už nad námi začalo kroužit hejno orlů, možná tak kolem stovky ptáků. Slétávali níž a níž, až se první odvážlivci začali dotýkat přži sbírání žrádla hladiny. Chvilkama jich bylo tolik, že to bylo až nepříjemný a dost to připomínalo známý film.

Siluety orlů na bílých mracích vypadaly fakt impozantně. Ale time is over a jede se dál. Čeká nás sladkovodní jezero. Hned po vystoupení na břeh nás vítá rodina opiček s malinkou opičkou. Všichni fotíme jak o život, je to roztomilé… ňu ňu ňu. Přelezeme malý hřeben a jezere se nám ukazuje v celé kráse. Mají tam ohrazený malý bazének a průvodce hledá odvážlivce, který do něj strčí nohy (do toho bazénku) ptám se jestli to jsou piraně, směje se, a prý že ano. Nakonec se jeden odváží a strčí nohy do vody, hned je u nich spousta ryb, vypadají jako sumešci černí s dlouhými fousy a začne masáž. Když ani po pár minutách nemá kolega nohy ožrané, postupně se tedy odvažujeme všichni. Fuj, ze začátku je to dost nepříjemné, studené, slizké, fousky lechtají… ale za čas si člověk zvykne a nakonec musím říct, že to bylo příjemné…

Začíná pršet, tak nasedáme do bárky a míříme zpět.

Malajsie je fakt zajímavá země, určitě ale nevynechejte Kuala Lumpur, fakt stojí za to vidět a to nemám velký města rád. Ale tohle je něco jiného….

Langkawi je fakt krásný ostrov, pro pohodovou dovolenou písečné pláže s bílým pískem, palmy, modré nebe, teplé moře, hrozně milí lidé, klídek, pohoda. Takže: Salamat Datang – vítejte!